Člověk je od svého dětství obklopen různými autoritami, kterým více
či méně úspěšně vzdoruje. Jak dospívá, nahrazuje "staré" autority těmi
novými. Ty nové nejsou nutně lepší, jen jsme si je už vybrali sami. Být
autoritou je bezesporu pochoutka pro naše ego. Dříve či později ta
nejsladší.
Pro leckoho může být autoritou známý herec, zpěvák,
spisovatel, vědec, nebo třeba filosof. V dnešní době k těmto autoritám
můžeme směle přiřadit "Duchovní učitele". Vznikají jako houby po dešti.
Kvalifikace takovéhoto "duchovního učitele" není nijak zvlášť
specifikovaná. Většinou se titul uděluje na základě vlastního
přesvědčení dotyčné osoby. Prostě jednoho dne nabydete přesvědčení, že
víte více než ti ostatní a že je třeba to ty ostatní naučit. Prohlásíte
se za duchovního učitele a tepete do ostatních (těch kteří mají jiný
názor), dokud se jejich pohled na svět nepříblíží tomu vašemu. Kdo
polemizuje s vašimy názory, je označen za notorického osočovatele,
který není informovaný.
"Guru
je ten, kdo po celou dobu zůstává pohroužen hluboko v Já, ten, kdo
nevidí rozdílu mezi sebou a jinými. Není posedlý názorem, že on je
osvícený a ostatní okolo něj žijí v žaláři ega. Jeho sebevláda je
neotřesitelná a není nikdy ze svého klidu vyrušen." Šrí Ramana Maharši
To
je poměrně trefná definice, jak by mohl vypadat "opravdový" duchovní
učitel. A jaké že to máme duchovní učitele u nás doma? Jedním z těch
známějších je určite ing.Jiří Vacek. Jeho pohled na svět z poslední
doby by se dal shrnout v jeho citátu:
Moji odpůrci jsou silná a zlá ega a jejich tvrzení vycházejí z jejich nevědomosti a zla, kterým trpí. Proto vidí vše obráceně.
Panu Vackovi trvalo 60 let duchovní praxe, aby došel k tomuto tvrzení.
Ovšem že by bylo příjemné existovat bez (zlých) odpůrců. Naše "pravdy" by nebyly ohrožovány a mohli by klíčit v myslích těch
"prostých lidí", kteří ještě nevidí svět v podobných barvách jako my
sami.
Naproti tomu jiní tvrdí:
Nenechte si
zabránit ničím a nikým v hledání vnitřní svobody. Poznáte, že prozření
či osvícení je právě touto vnitřní svobodou ducha, univerzálního
vědomí. Proto se nenechte omezovat žádnými dogmaty, nebo dokonce
výhružkami. Učitelé, kteří strhují žáky jen k sobě, zamezují v
duchovním pokroku nejen jim, ale i sobě.
Míla Tomášová
Urvat si "titul" duchovního učitele (případně MISTRA) není zas tak jednoduché. Konkurence (i když nevýrazná) tu je.
Naštěstí se nedomnívám, že naši "duchovní učitelé" by klesli až tak hluboko jako "polobůh"
Sai Baba. Ne snad proto, že by byli na nějaké morální výšině, ale spíše
pro určitou míru skepticismu, který je vlastní společnosti v této zemi.
Osobně se domnívám, že práce na svém duchovním růstu je tím hlavním, čím mohu přispět světu okolo sebe.
V
každém našem konání musí být určitou měrou přítomna víra (není myšleno v náboženském smyslu slova). Víra je vždy
důležitým předpokladem zdaru. Ale stejně tak se může stát i příčinou
zmaru.
Cituji: "…Zjistil,
že bylo znásilněno v oblasti anusu. Dítě bylo převezeno do Bangalore a
znovu vyšetřeno. Druhé vyšetření znásilnění potvrdilo. Dr. Bhatya,
který měl sám sexuální styky se Sai Babou po šest let, věřil, že tím slouží bohu.
Šel za Sai Babou a řekl mu: 'Proč tohle děláš s malými dětmi, když máš k dispozici starší studenty a nás dospělé?'
Sai Baba odpověděl: 'Nesmlouvej s bohem.'"