Chápu že jsou lidé, kteří rádi sportují. Chápu že jsou jiní lidé, kteří
na to koukají. Myslím že jsou lidé, kteří sledují jiné lidi, jak tito
lyžují, běhají, nebo třeba souloží. Nic proti tomu. Nemyslím že je ale
rozumné, aby část z mých daní byla věnována bývalým reprezentantům.
Chápu pokud je část mých daní obecně věnována sportu. Je lepší když
lidé sportují, než když se perou, nebo vraždí. Agresivita musí z těla
ven. Nicméně znáte to, bližší košile než kabát. Moje drahá lékařka má
zhruba stodvacet až stotřicet korun na hodinu. Na víc nejsou peníze.
Říkají to pojišťovny, ministři, předsedové vlád. Říkají to všichni.
Moje žena musí chodit do služeb. Děti rostou, musíte jim kupovat
oblečení, musíte jim vařit jídlo. Musíte platit nájem. Chtěli byste
koupit dětem počítač, ale není to možné. Jste kdesi dole na žebříčku
potřebnosti. Potřebni jsou sportovci, zejména pak reprezentanti, neboť
je na ně možné hledět s hrdostí a slzou v oku na obrazovce. Je možno v
restauracích, třeba u zlatavého moku rokovat o tom, jací jsou ti naši
kluci zlatí pašáci.
Já a moje žena nechodíme do restaurací.
Nemůžeme si to dovolit. Kupujeme potraviny v Plusu a Kauflandu. Doma z
nich vytváříme uměřené obrazy tvořivé rozmanitosti. Naše nákupy jsou
bolestivé. Krvácíme při nich. Ale možná by nám krvácení zastavila
večerní obrazovka. Možná by nás pozorování sportujících bytostí
přivedlo na jiné myšlenky. Konec konců, život není jen o těch penězích.
Asi si více nezasloužíme. Pokud to tak je, určitě je to tak správně.
Stejně
jsem ale zvědavý, jestli ti naši reprezentanti dostanou svoji rentu. A
co dalšího se ještě zrodí v hlavách "našich zastupitelů." Naši
zastupitelé. Reprezentanti naší vlasti. Vlast. Zem. Člověk.
Tuším že
až se konečně zbavíme těch národnostních nesmyslů, tuším že až se
zbavíme vší té nacionalistické veteše a staneme se prostě jenom
lidmi, přiletí mimozemšťané a bude zase zapotřebí reprezentovat (pro
změnu) lidi. Předpokládám, že mimozemšťané a lidé budou hrát fotbal
nebo provádět jinou kultivovanou formu boje a že budeme fandit našim
reprezentantům.
"Do toho! Nandejte jim to klucíí!" Lidé budou
vzrušeně posedávat u obrazovek, budou mít vlhké dlaně a možná že za
temným oknem padne vločka do bláta pod našim ledovým parapetem.
Venku
je stále ještě sníh. Okolo jsou mlčenlivé lesy. Stromy nepohnutě stojí
a čekají. Jak daleko je z tohoto světa do toho světa "reálného"?
Natočím si sklenici vody a pomalu upíjím. Reprezentuji jen sám sebe.
Zatím nevím na jakém se umístím místě. Ještě je čas. Ještě je tak mnoho
času…