Moje dcera prožívá trochu smutné období. Rozešla se s přítelem, s nímž
měla vztah více než šest let. Zkusili si společnou domácnost, ale nějak
to nevyšlo, chlapec zjistil, že by si chtěl ještě užívat svobody a
sexu…Je mu teprve 21 let, je to pochopitelné. Moje dcera se
rozhodla, že příští vztah je třeba budovat s někým zralejším.
Nyní
se seznámila na internetu s jiným chlapcem. Je mu 26 let.
Předpokládala, že by mohl být již zralejším exemplářem mužské populace,
ale jak se ukazuje, jeho ego je zakrnělé a hledá spíše náhražku matky,
osoby která se stará o jeho růst, věnuje mu svou pozornost a je mu plně
k dispozici. Zralost prostě není nějak úzce spjata s věkem
Problém
i výhoda mé dcery je v tom, že je poměrně vyzrálou osobností na svůj
věk. Hledá někoho, kdo by respektoval její osobnost a jehož osobnost by
mohla respektovat ona. Nehledá ochranu, zajištění, nehledá otce, hledá
partnera. Měla pocit, že je nějaká divná, když chce odevzdání, důvěru a
upřímnost, toleranci a citlivost, když chce prostě lásku. Určitě je
divná. Divný člověk je přeci ten, který se vymyká obecnému průměru.
Hovořil
jsem se svou dcerou o vztazích, jak je vidím já. Není to tedy pohled
objektivní, alespoň si nečiním nárok, aby tak byl vnímán.
Vymyslel
jsem takovou elektrotechnickou metaforu. Představme si lidi jako
zásuvky a zástrčky. Zásuvky i zástrčky jsou vyráběny ve větších či
menších sériích. Jednoho dne přijde ten čas, kdy se zásuvky i zástrčky
začnou shánět po svém protikusu, aby mohlo dojít ke spojení. Problém je
v tom, že každá zástrčka potřebuje k dobrému spojení správnou zásuvku a
naopak. Jeden z typů zástrček se domnívá, že je možné svou zásuvku
přizpůsobit tak, aby bylo spojení funkční. Nejde to. Někteří lidé se o
to snaží (a snažit budou) po celá dlouhá léta, zatímco ztrácí
drahocenný čas.
Samozřejmě že zásuvky a zástrčky, které jsou
vyráběny ve velkých sériích, to mají trochu snadnější. Jsou jich plné
šuplíky, všude kam se podíváte se povalují a lehko si mohou najít své
protějšky. V tom je jejich výhoda. Nevýhoda je v tom, že jich je tolik,
že přes jejich spojení se přenáší pouze omezené množství lásky,
takzvané nízké napětí. Asi jako když na baterii pripojujete další a
další žárovky.
Snažil jsem se na nějakém případu demonstrovat
tento stav a tak jsem na internetu chvíli "googlil", až jsem našel
článek, který byl pro můj příklad jako stvořený. Jmenuje se "Ranní erekce a jiné prožitky".
Takto
nějak si představuji sériové zásuvky a zástrčky. Mohou prožívat krásný
a spokojený život, plný prožitků, jaké popisuje autor článku. Z
komentářů pod článkem je vidět, že toto spojení je vnímáno jako určitá
norma dokonalosti (rozuměj pro zástrčky a zásuvky běžného typu).
Pak
jsou právě ty zásuvky a zástrčky, kterých je jen malé množství. Jsou
vzácné. Jsou jen na přenášení vysokého napětí. Toto napětí nazývám
"skutečná láska" a to co při spojení těchto zásuvek aktéři zažívají,
nikdy ty sériové nepoznají. Je to mimo míru jejich představivosti a tak
je to vůbec netrápí.
Ten kdo se trápí, jsou malosériové zástrčky
a zásuvky. Jejich cesta je trnitá a dlouhá, jejich život je těžkou
zkouškou, jsou na ně kladena těžká břemena a zkoušky. Nicméně dříve či
později narazí na svůj protějšek a potom zažijí spojení, o kterém by
mohl jen těžko kdo psát ve svém blogu. Ledaže by byl básník.
Musím přiznat, že zásuvka jako je moje dcera, je velmi ojedinělá a vzácná série.
Je
dobrotiním, že sériové zásuvky netuší, jak může vypadat opravdové
spojení. Snad jen proto může sériová zásuvka, kterou jsem své dceři
prezentoval jako modelový příklad napsat takováto slova:
"Píchat probouzející se heboučkou a horkou přítelkyni do zadku má svoje zvláštní pervezní
kouzlo, pro oba, a pokud to děláte dobře a velice zkušeně, jsou Vám
odměnou třeba slova „wow, přesně to jsem potřebovala :-)“, a její
několikanásobný orgasmus. Pokoříte ji, a získáte ji zároveň."
Citováno z článku Radka Hulána
Ano,
sériové zásuvky netuší co je skutečná láska, ale nejsou proto horší než
ty malosériové. Všechny zásuvky co jich na světě běhá jsou tu potřeba.
I ty co vytvářejí nenáročná, nízkonapěťová spojení jsou zapotřebí,
jinak by tu nebyly.
Věřím že moje dcera nalezne svou
malosériovou zástrčku. Nikdy nebudu schopen popsat to, co při tomto
spojení zažívám já, ale přeji všem malosériovým zásuvkám to samé.
Nejste tu sami. Někde blízko či daleko je váš protikus, čeká na vás tak
jako vy na něho a jen vaše víra v jeho existenci vám jej pomůže najít.
Nedělejte kompromis. Stojí to za to spojení.
P.S. Dovoluji si dodatečně připojit svoje hudební vyjádření problému zásuvek. Skladba se jmenuje Panitares a není ji třeba k poslechu stahovat. Příjemný zážitek 🙂