.
To, že Kubice sepsal zprávu o tom, jakým způsobem prorůstá organizovaný zločin s vládní mocí, byla jeho povinnost. Byla to jeho práce. Předložil ji na uzavřeném jednání bezpečnostně branného výboru, ze kterého se přes poslance Pavla Severu dostaly vyzobané “třešničky” do médií.
Již tehdy si však Jan Kubice nedělal velké naděje, že by se na základě jeho zprávy spustilo nějaké vyšetřování. Zpráva byla zneužita v politickém boji. Jakmile Jiří Langer dosedl na ministerské křeslo a začal uplatňovat svou “politickou vizi”, od policie znechuceně odešel.
To je samozřejmě pouze jedna verze příběhu. Každá mince má svůj líc a věci, lidské pohnutky a okolnosti jsou natolik složité, nakolik jsme schopni je dešifrovat a interpretovat.
Zjednodušeně řečeno tu máme dvě verze příběhů, které nám umožňují podle svého „levicového“ či naopak „pravicového zaměření“, vidět celou situaci “správně”.
Podobně je to načtrtnuto ve scéně z filmu Pulp Fiction, kde se v jedné chvíli vyřítí z pokoje muž a vystřílí celý zásobnik na dva nájemné zabijáky, aniž by kohokoliv z nich zasáhl.. Oba jsou svědky stejné situace, každý ji však interpretuje jinak:
Jules
… Měli by jsme bejt dávno mrtví.
Vincent
Jo, měli sme velký štěstí.
Jules:
Ne, ne, ne. To nebylo štěstí.
Vincent
Jo, možná.
Jules:
Tohle byla boží vůle. Víš co to je boží vůle?
Vincent
Myslim že jo. To jako že bůh sestoupil z nebe a ty kulky zastavil?
Jules:
Správně, to je přesně ono! Bůh sestoupil z nebe, a ty sviňský koule zastavil.
Vincent
Asi už je na čase vypadnout,Julesi.
Jules:
Nebuď tak blbej vole a nepodceňuj to! To, co se tu právě stalo, je zázrak.
Vincent
Klid Julesi, to se stává.
Jules:
Né, né. Tohle se jen tak nestává.
Vincent
Chceš tu teologickou úvahu dokončit v autě, nebo s poldama v díře?
Jules:
Měli jsme bejt kaput, kamaráde! To co se tu stalo, je zázrak a já chci, abys to kurva uznal!
Vincent
Dobře, byl to zázrak…Už můžem jít?
Na druhém pólu je jiná skupina lidí, která říká a věří v naprostý opak. Bylo by asi naivní, domnívat se, že toto vnitřní uspořádání člověka, je možné odhalit podle nějakého stranického trička.
Často se říká, že lidé mají takovou vládu, jakou si zaslouží. Nebo že politici jsou jen odrazem společnosti. To je pravda částečná. Pokud bychom se s takovým tvrzením smířili, znamenalo by to, že není třeba nic dělat, jen si počkat, až bude stav společnosti lepší. Tak to ale podle mého názoru není.
Politici nejsou obrazem společnosti, jsou jen odrazem těch, kteří se do politiky jít odhodlali. A v tom je veliký rozdíl. Dostat se dnes do politiky není totiž vůbec jednoduché. Brání se tomu zaběhnuté strany typu ODS, kterou její „kmotři“ stahují stále hlouběji pod hladinu lidské únosnosti. “Firemní” strany, jako VV či TOP 09 se nejen brání vstupu nových “neprověřených” členů. Jak ukazuje Trutnovská výzva, ony se navíc svých členů zbavují, tedy alespoň těch, kteří vzali Desatero TOP 09 vážně. To se odehrává na celorepublikové úrovni a strana se tím obrazně řečeno odřezává od jakéhokoliv čerstvého vzduchu a doslova nám tu modrá před očima. ČSSD naproti tomu čelí stejnému problému jako ODS, jen hraje v jiném týmu. Oba největší “soupeři” jsou však za sebe vděční a možná je jejich vize taková, že by se pěkně po čtyřech letech střídali u vesla. Vlk by se jednou za čtyři roky nažral a koza by zůstala celá. Specialitou pak nejen ČSSD je tzv. “velrybaření”.
Někdy v životě nastává situace, kdy lidé porozumí svému symbolu a zachrání jim to holý krk. Někdy se jim to nepovede a o krk přijdou.
Proti rasistům a fašistům nezmůžeme nic, dokud nezvedneme zadek a nepostavíme se do cesty jejich zastrašovacím projevům nenávisti.
Proti korupčním praktikám ve státní správě, klientelismu a mravnímu úpadku ve vládních stranách nezmůžeme nic, dokud ten svůj zadek nezvedneme a do té “své” strany nevstoupíme.
Možná zjistíme, že o nás a naše postoje vlastně nestojí, možná nás vyhodí, ale i tím budeme o mnoho blíž k rozluštění toho svého symbolu. Budeme přinejmenším vědět, koho už nevolit. Nakonec určitě dojdeme tam, kde budeme mít pocit, že jsme na správné straně procesu, který evoluce pohání svou neúprosnou silou dopředu.
Věřme tedy sami sobě, věřme, že můžeme změnit svět. Nepotřebujeme k založení strany desítky či stovky milionů. Marketingové pábení prostě musí skončit. Bilboardy, letáky, volební klipy, to všechno je v dnešní době moderních technologií jen prázdná veteš. Nemá to žádnou vypovídající hodnotu. Jen prázdné fráze za desítky a stovky milionů, které strany v lepším případě zaplatí z našich daní, v tom horším si na to půjčí u sousedů. Přestaňme “JE” už konečně volit, naši důvěru přeci již ztratili. Teď už volte sebe!