V televizi se naparuje reklama. Nějaký mrňavý pes s parohy se tam mihne a
pak mi Vodafone zdělí, že mám něco ve svých rukách. Podívám se a není
tam nic než televizní ovladač. Vlastně je to pravda. Máme to ve svých
rukách. Reklamu tedy určitě. Faktem je, že mám ve svém ovladači slabé
baterky, takže musím vstát a přiblížit se k televizoru, abych mohl
vypnout zvuk, ale alespoň mám pohyb. Máme to ve svých rukách a nohách.
Nepoužívám
služeb Atlasu ani Centrumu a ani v budoucnu se na to nechystám. Přesto
jsem si se zájmem přečetl rozbor jejich reklamních kampaní, tak jak byl
uveřejněn na Lupě zde. Připadá mi velice trefný. Sám bych to nenapsal lépe. Bohužel pro mě.
Mám
tušení, že v reklamě se točí obrovské peníze a přesto stále vznikají –
z mého pohledu – další a další paskvily (není myšlen vynikající pořad
co byl a už není). Říkám si, čím to asi je? Proč není možno reklamu
přizpůsobit divákovi? Proč se má divák přizpůsobovat "kreativcům" z
reklamních společností? Nu, někdy je to prostě zapotřebí. Musíme prostě
trochu zblbnout, abychom nakupovali a nakupovali.
Co mají
vlastně společného reklamy Atlas, Centrum nebo Vodafone? Z mého
laického hlediska to, že se tváří, jakoby pouze informovali uživatele o
své existenci. To je ovšem v našich podmínkách směšné. Všichni známe ty
naše slavné tři operátory, svatá trojice Atlas-Centrum-Seznam je také
profláknutá, takže opakovat nám neustále pisklavým hláskem: "Tady jsem!
Tady jsem!" se nutně míjí naprosto účinkem.
V ideálním případě,
bych po shlédnutí reklamy měl mít chuť na daný produkt. Měl bych ho
chtít. Nebo si stále ještě myslí marketingoví stratégové, že
adolescenti jsou natolik tupou komoditou , že přejdou kupříkladu k
Vodafone jen proto, že si koupí (dle jejich názoru) "alternativního"
Čtvrtníčka, nebo že polepí pár budek umělohmotným parožím?
Ano, je to tak. Opět jsem zase úplně mimo. V článku Láska je víc než racionální investice, Zdeněk Fekar
hovoří o vynikajícím marketingovém tahu, který udělal Vodafone s tou
svou "němou tváří ". Dokonce to byl prý pomyslný jazýček na vahách,
který jej přistrčil do náruče "psího" operátora. Ve svém článku hovoří
o emocích a dokonce se v této souvislosti zmiňuje o lásce, což mne
trochu hněte. Co už jsou dnes lidé schopni milovat. Vodafone , kofolu ,
svoje auto, snad ještě i pišingry? brrr. Ta inflace vzácných slov.
Ale
zpět k reklamě. Emoce sobího psa asi opravdu nějaké vzbudila. Ve mě
tedy poněkud nepříjemné, neb jsem měl pocit, že se mnou kdosi hodlá
manipulovat, na což jsem z neznámých důvodů poněkud alergický. Ve
Zdeňkovi Fekarovi ovšem ten samý spot vyvolal naopak emoce natolik
příjemné, že jeho srdce směřovalo okamžitě do náruče Vodafone. A tak se
mi zase vrací moje vlastní poznání, které neustále odstrkuji ze
zřetele, přičemž se s ním přečasto oháním: "Ten má rád vdolky a ten
zase holky". Lidé si nekupují tričko protože je hezké nebo kvalitní,
ale protože mají rádi tu značku. Prostě je to cool, anýbrž božííí. Asi
tak jako čivava s parohama a červenýma ponožkama.
Ne tak já. Já
jsem skrblík. Jednou jsem si koupil pumy z výprodeje a pak jsem si to
rok vyčítal. Potila se mi v nich noha a za ten rok se mi (naštěstí?)
odlepila špička podrážky. Od té doby si kupuji české Prestige. Sice
jsem v nich nikdy neviděl žádného sportovce s orosenou svalovou hmotou
poletovat smyslně po obrazovce, ale zase je nosím už šestý rok a letmým
pohledem do botníku jim ještě další rok prorokuji. A to jsou to moje
jediné boty od jara do podzimu.
Nevím. Chyba je asi ve mě.
Nejsem dobrý typ na reklamy. Nějak mne nechávají chladným… Tedy až na
Rozmarné léto a ty utopence. Vždycky když si to pustím, musím si dát to
víno a buřty v nálevu. Jak nad tím přemýšlím čím to asi tak může být,
rodí se ve mě poznání. Už vím proč tomu tak je. Ta situace s utopenci
na plovárně, řeči (intelektuální 🙂 okolo stolu, je to tak přirozené.
Nikdo mi nic necpe. To jenom já bych se rád cpal jako oni.
Nu
což. Reklamy se ubírají poněkud jiným směrem. Naštěstí pro moji
poloprázdnou peněženku. Takže až se začnou namísto těch "ňuňuňu" pejsků
objevovat nemluvňata, hostující ve Čtvrtníčkově vše objímající náruči,
zase to bude těsně vedle. Tedy pro mne. Jinak samozřejmě "Někdo má rád
holky, jiný zase vdolky". Jdu si pustit "Rozmarné léto". Nějak mi
z těch keců vyhládlo.
Hudba: Spy Bayby aneb ukojebávka 1:17min