To, že se Kulínskému v přítomnosti
desetiletých až šestnáctiletých děvčat dostavuje erekce, není jistě
nic, co by mu chtěl kdokoliv vyčítat. Prostě jsou jeho geny namíchány v
takovém koktejlu, že jeho organismus tímto způsobem reaguje. To není
rozhodně vina, to je prostý fakt.
Sexuální
touha je mohutná, je to vlastně středobod lidského druhu. Navazuje na
rozmnožovací pud a existence lidstva je na něm závislá. Bez jeho
existence by lidé za několik tisíciletí vyhynuli. Ne že by to bylo
nějaké neštěstí pro vesmír jako celek, ale je v lidských možnostech si
uvědomit že všichni lidé, kteří tak činí, nečiní tak na základě
nějakých svých myšlenek. Kulínský nedošel po zralé úvaze k názoru, že
by bylo dobré vložit dvanáctiletému děvčeti ruku mezi nohy. A nemá cenu
si namlouvat, že mužská populace se s podobným problémem, který řešil
Kulínský, nesetkává. Stačí se porozhlédnout po diskusích, které se
odehrávají pod zpravodajstvím o Kulínského kauze. Zde je několik citací:
„Neodsuzujte Kulínského, toto se může stát každému z nás..“
"…A víš
kolik je tam těch holčiček a kolik z nich je ve druhém či třetím sboru
a nejde to se dostat nahoru? Zkoušejí vše a pak se mstí?…"
"…Nejaka
ukrivdena megera si ho holt vychutnala a on ma v tomto okamziku smulu.
Snad se mu povede debilitu one megery a statniho aparatu preprat…"
"…Utajené saunování s nezletilou je asi přáním většiny uživatelů internetu a blbost a smůla toho, kdo je slavnej…"
"…Takže
by stálo za to si na ty pozdě se rozpomenuvší pořádně posvítit, proč se
jim tak najednou vrací paměť. Doufejme, že to média udělají. Vůbec bych
se nedivil, kdyby na pozadí byly jejich vlastní nedostatečné
schopnosti, které se pokusily u pana sbormistra kompenzovat přes
důvěrnosti. No a když to nevyšlo, a hvězdička skončila dříve než
pořádně vyšla, tak se začala osnovat pomsta…"
Jakoby muži stále následovali Nietzscheho, Schopenauera, Freuda…
jakoby ta děvčata, nebo ty dnes již ženy pro komentující mysoginy
vystoupily z románů Strindberga, coby ubohé ničitelky, ke kterým se ale
hrdina (Kulínský) cítí – či cítil magicky přitahován.
Jakoby z těch
komentářů dýchala obava, že je ohrožen náš krajan, příslušník našeho
klanu. Je trochu chladno z toho ledového nadhledu nad utrpením
dospívajících děvčat.
Dovedu si představit, že děvčata do řad
"sboru" nahnali jejich ambiciozní rodiče, mnoucí si ruce nad faktem, že
to jejich "děťátko" je v slavném Bambini di Praga. Je skličující
představa, že to jsou právě rodiče, kteří nás vyslali na místo, kde se
nám děje (od někoho na koho rodiče delegovali svoji autoritu) něco, co
nám není příjemné, co nás ponižuje. Zneužívat svoji autoritu je
primitivní, ale zneužívat ji ve spojistosti s dětmi, je nechutné.
Snad
si mohu dovolit odbočit a zeptat se své skomírající mozkové kůry. Co
vlastně žene dospělého člověka k tomu, aby věnoval svůj čas a pozornost
cizím dětem?
Když se nad tím trochu hlouběji zamyslím, napadá mne,
necitlivého a pragmatického starého muže, že v prvé řadě (a byl bych
asi rád kdyby to bylo skutečně v té první) je to touha po moci. Touha
vést, rozhodovat, prostě ovládat, předávat sama sebe. Je to ekvivalent
toho, co lidi žene do politického boje. I když tam se samozřejmě
připojuje i touha po úspěchu, majetku, vlivu a zase té moci. Dalo by se
o tom hovořit jako o politické funkci netrpělivých. Politik nemůže říci:
"Tak dámy a pánové nyní budeme dělat to a to.."
Politik
k tomu musí davy zmanipulovat. S dětmi tomu tak není. Dětem to prostě
řeknete. Protože pro děti je autoritou téměř každý dospělý. Najít
autoritu pro dospělého je mnohem těžší. Mnohým se to ani nikdy
nepodaří, byť po tom intenzivně touží.
V té druhé řadě se jedná
o lidi, kterým prostě dělá přítomnost dětí dobře. Kdysi, v rajském
komunistickém režimu, jsem pracoval jako údržbář a vždy jsem byl rád,
když jsem měl opravovat stroje někde, kde byly ženy. Rád jsem se v
jejich přítomnosti vyskytoval, a kdybych na to měl schopnosti, a kdyby
to nebylo neobvyklé, klidně bych vedl ženy odkudkoliv a kamkoliv. Ano,
myslím že je mnoho nemocných lidí mezi těmi, kdo pracují s dětmi. A
věřím že většina z nich nikdy nepřestoupí tu křehkou hranici, kdy svého
postavení, své autority zneužijí. Myslím, že Kulínský je jenom špičkou
ledovce. Ještě
nejsme taková společnost, jakou se stavíme na odiv.
Nevěřím totiž, že by se v případě, kdyby Kulínský vedl chlapecký sbor
našlo tolik podobně chápajících diskusních příspěvků jako jsou ty mnou
uvedené. V každém případě se i nadále domnívám, že diskusní příspěvky
nám mohou ledasco napovědět o stavu naší společnosti. I když jejich
studium vyžaduje silný žaludek a pevné nervy.