Mám čest znát podobnou bytost, mající celkem jasno o sebeuplatnění, čakrách a nejroztodivnějších energiích, jež nás prostupují a jimiž se je dobré se řídit. Přispívá zasvěcenými články do duchovních časopisů typu Meduňka a s pomocí Facebooku si vyměňuje elektronická srdíčka přetékající láskou, New Age obrázky a nerůznější duchovní hesla s podobně naladěnými bytostmi z celého světa. Nazvěme ji třeba Eva. Psal jsem o ni již v minulosti a nadešel čas, abych učinil další poznámku.
Koho by tak asi mohla Eva volit.
Když pracovala jako zástupce farmakologické loby, jezdila v drahém voze a vydělávala okolo padesáti tisíc měsíčně, tipnul bych si na ODS. Když dala výpověď z práce a odešla si užívat zaslouženou podporu v nezaměstnanosti, určitě se její priority musely změnit. Zatímco Eva svou každodenní meditací pro povznesení lidstva do vyšší vibrační úrovně dřela jako mezek, podpora v nezaměstnanosti vyschla. Majitel krásného bytečku v Praze se dožadoval nezaplaceného nájmu v hodnotě téměř sto tisíc a rodina již přestávala být ochotna, přispívat na duchovní rozvoj esoterické Evy. Byla to těžká situace, ale pomohla kreditní karta. Nějaký čas trvalo než bance došlo, že tento kanál je pouze jednosměrný a pak už bylo třeba situaci řešit. Splácení dluhů se ujala matka.
Z pohledu Evy pouze Bůh projevil svou starostlivost. Eva poprosila rodiče, zda by u nich mohla na dva tři měsíce pobýt, než si najde práci. To se však ani po roce nepodařilo, neb žádné nabízené zaměstnání nebylo to pravé. Matka tedy obětovala svůj důchod na splácení úvěru, za velmi hlasitého skřípění zubů rozezleného otce.
Zatímco Eva vlévala naději do srdcí žen lačnících po osvobození z obručí svých spoutaných duší:"Někde hluboko v sobě cítíme, že máme právo najít svou radost a svůj život vytvarovat do vlastního jedinečného obrazu. Můžeme se rozhodnout a vystoupit z nevědomého řetězce starých modelů, najít své vlastní názory a objevit jiný pohled na život a jeho principy. Máme právo i moc takový krok udělat."
Pragmatický otec zbytečně navrhoval další a další možnosti řešení celé situace. Nebylo však cesty ven. Člověk má koneckonců za své děti jistou zodpovědnost. On je přivedl na svět a jsou tvořeny jeho genetickým základem. Navíc v případě, že by se rodiče o Evu nechtěli postarat, měli by ji na svědomí, neboť ona by držela hladovku, což je pro starší generaci nevěřící na čtyřicetidenní očistný půst rovno sebevraždě. Eva žije v přesvědčení, že se o ni stará Bůh. Technicky to zajišťuje pracovní úřad (zdravotní a sociální) a otec důchodce, který si našel práci. Pokud by její otec vyměnil zámek a řekl, že dostane klíč jen v tom případě, že si přinese čerstvě uzavřenou smlouvu na jakékoliv zaměstnání, zavěsila by asi Eva svůj esoterický život na ramena svého studujícího syna, který se o sebe již nyní musí starat sám. Otec se obává, že takovou zátěž jen tak nezvládne.
Křesťanské pojetí života v tuzemských řádech je Evě cizí a navíc lze pochybovat, že je tam kvalitní wifi připojení na internet.
Třeba má ale Eva nakonec pravdu a tato situace je nutná pro duchovní růst celé rodiny. Neustále nad tím přemítám. Eva se domnívá, že znakem jejího duchovního růstu je schopnost požádat vesmír o pomoc. To, že jí tuto pomoc otec i matka, případně stát poskytují, je přeci již jen jejich problém, který nepřísluší řešit Evě. A tak kdyby tu byla hypotetická možnost, že by esoteričtí guruové volili, zajímalo by mne, koho by Eva asi tak volila. Jaký politický program je vlastně určen příznivcům New Age? Nezapomělo se snad na tuto skupinu voličů?