Vzpomínám na film "Sedm",
ve kterém vrah policistu směřuje k tomu, aby jej zastřelil. Policista
ví, že by neměl, ale nakonec podlehne a popravu vykoná. Nejde o to
jestli je to správné nebo špatné. Je to jeho rozhodnutí a ponese za něj
důsledky. Vždycky jsou nějaké ty důsledky…
Silová řešení jsou
stará jako lidstvo samo. Důvody toho, proč někoho napadneme a ztlučeme
jej, mohou být různé, leč nikdy ušlechtilé. Vím, je to tak svůdné.
Utnout ostrým mečem krky oponentů. Kolikrát jsem to viděl, matky které
vychovávají své potomky svou rychlou dlaní. Škoda rány která padne
vedle že? A nebo ještě…účel světí prostředky.
Jsem přesvědčen, že
násilí patří do rukou policie. TO je jediná skupina, do které je možné
ji delegovat. Je (či měla by být) na to školena a měla by toto násilí
používat účelně. Policie ani žádná samozvaná skupinka "ochránců" by
neměla trestat. To je věcí soudů. Člověk, který cítí uspokojení z toho,
když je někdo jiný ztlučen, je člověk nezralý. Nezáleží na tom, jestli
lynčujeme vraha, "cikána" a nebo skinheada. Vždy je to něco, co nás
degraduje.
Možná to není zřejmé, ale člověk, který může druhému
rozkopat obličej, byť by byl společností oslavován jako hrdina a
obránce "našich" hodnot, je nemocný člověk. Něco mu chybí a je velmi
nebezpečný, neboť jeho základní naturel, "nakopat někomu držku" mu
zůstává, ovšem (ententýky dva špalíky) cíl se může kdykoliv změnit.
Ostatně když došli "náckové", byli napadeni policisté a kdyby nebyli po ruce policisté…
Obdiv k násilí je slepá ulička lidské krátkozrakosti. Chtěli bychom se postavit na roveň bohů a koušeme se jako psi.
Svět okolo tvoříme my. Vsaďte na dobré koně.