Moje spoluhráčka má akce ráda, tak jsem ji jménem Ivana pozval a ona radostně přijala, byť poznamenala cosi o tom, že nemá nic na sebe. Nekomentoval jsem to a začal shánět ubytování, abych mohl to Ivanovo štěstí zapít. Nic jsem nenašel a tak jsem se zeptal Ivana, ten zavolal do Brazílie, kde právě byl jeden jeho bývalý argentinský kolega a ten mu poradil Hotel Forrest, o kterém se doslechl na cestách v Mexicu. Je pár kroků od Slamníku, kde se akce měla konat. Ideální ba dokonalé.
Byli jsme tam skoro přesně. Nejprve jsme mysleli, že jsou dveře zavřené, ale to byla jenom těla, která se městnala uvnitř a blokovala dveře. Ano. Bylo tam plno. Tolik lidí jsem pohromadě neviděl od doby, kdy jsem se jako voják účastnil bojových nácviků
Varšavské smlouvy. Nad tím vším samozřejmě čněla Ivanova hlava, jako maják v bouři. Ano, zájem byl veliký. Doslechl jsem se, že někteří tu postávali od půlnoci předešlého dne, aby dostali dobré místo. Až nyní se ukázalo, že se tak dostali do pasti, neboť si nemohli ani dojít na toaletu. Obklopovala je souvislá hmota nás, Ivanových obdivovatelů.
Kupodivu u výčepu bylo volno. Tam jsme také hned zamířili. Spoluhráčce jsem oznámil, že jsem si zapomněl peněženku a koupil jsem nám pivo pomocí té její. Koukl jsem na pódium, kde právě probíhalo autorské čtení. Ivan předčítal ze své knihy a my všichni ostatní jsme s úsměvem přikyvovali. Tak se ti to Ivane zase podařilo. Kniha je na světě. Nyní už o tom nemohl nikdo pochybovat.
Je pravda, že celé čtení jsem musel stát na jedné noze, neustále jsem překážel
přecházejícím divákům, ale stálo to za to. Někdo říká, že spisovatelé by své texty číst neměli. Já tvrdím opak. Sám nevím proč. Asi že je to statečné, jít s kůží na trh.
Lenka Rubensteinová přispěla svým textem o zkušenostech středoevropana s americkým komplexem nahoty a pak jsem musel neodkladně telefonovat. Zhruba deset minut jsem byl mimo střed dění. Když jsem se probojoval na své ztracené pozice, největší nápor již polevil. Dalo se dýchat a mohl jsem hýbat rukou. To mi umožňovalo pokračovat v kupování a prolévání 10 stupňového piva za 23 Kč mým vyschlým hrdlem.
Zahlédl jsem, že u stolu se prodává Ivanova kniha a rychle jsem vystartoval, abych si také jeden výtisk ukořistil. Podařilo se a Ivan mi do ní dokonce bez odporu připsal věnování.
„Napiš Robynsonovi a Silvii.“ Naznačil jsem mu a on se zeptal, jaká má dosadit i (y). S tím mám neustále problémy. Kdysi jsem dokonce bral lekce
od samotného Matouška, ale pak nade mnou zlomil hůl a tak to nemohlo dopadnout jinak, než že jsem vyhrkl:
„Obě tvrdý.“ Ivan se trochu podivoval, ale asi měl dobrou náladu a tak to udělal.
Došel jsem k té mojí Silvii a povídám, celý nejistý:
„Řekl jsem mu, aby tam napsal Sylvie s tvrdým y. Nevadí to?“
„Nevadí,“ smála se Silvie.
„A píšeš se tak?“ Ne, smála se Silvie dál.
Ale to už začal hrát Derer Band, taková skupinka hudebníků, z nichž jeden obsluhoval nasamplované hudebníky, kteří by se tentokrát na Slamník už nevešli a druhý s jistotou a šarmem stříhal kytarové riffy, kterými jsou písně Derer Bandu prošpikovány. U mikrofonu se střídal Ivan s nějakou černovlasou kráskou, snad Španělkou, nevím jistě, ty řeči se mi pletou.
Pak už šla jedna skladba za druhou, atmosféra se přímo škvířila a náhle už to někteří nevydrželi a vrhli se do tance. To co začínalo jako pád několika nepatrných kamínků z
okraje srázu do hlubin tanečního parketu, se pomalu měnilo v dunivé zemětřesení srovnatelné s ničivou sílou simulovaného jaderného výbuchu.
Tanečníci se zmítali pod pódiem, mezi nimi Ivan se svou zpěvačkou a Glum, jedna z Kateřin či obě (nestačil jsem sledovat), P.Sikora, a další jinak distinguovaní blogeři a hosté, jejichž identitu jsem nebyl schopen identifikovat.
Zcela nepokrytě se všichni oddali vášni pohybu, poddali se rytmu hudební show a i když další z atrakcí křestu, avizovaný Javůrek nakonec nebyl nebo jsem ho nebyl schopen postřehnout, jednalo se určitě o vrchol nejzajímavější a největší akce, jaké jsem se v tomto roce doposud zúčastnil.
Když už muzikanti neměli sílu hrát a jen vysíleně vrávorali po pódiu, Ivan si konečně vzpomněl, nebo mu to nějaký dobrotivec připomenul, že neprovedl technický akt křtu. Stalo se, pivo skrápělo čerstvé a neposkvrněné listy nové knihy a ona vyrazila do světa. Nechť se jí daří, jakož i jejímu autorovi.
Galerie fotek z akce.
