Reklama
 
Blog | Jiří Robinson Roup

Pod okny vlády je hlad

Politické strany o nás nestojí, demonstrace jsou politikům lhostejné. Může být hlad nejlepší kuchař naši politické kultury?

Není první a zřejmě ani poslední. Vít Procházka se rozhodl držet protestní hladovku před sídlem vlády. Alespoň to uvádí web Česká Pozice. Jak se zdá, Vít Procházka toho prostě už měl dost. “To jsou nemocný lidi, který nám vládnou. Jsou nemocný penězma a mocí…”. Tvrdí Vít Procházka, člen hnutí Skutečná demokracie, který tak, jako mnoho dalších, ztratil poslední zbytky důvěry ve vládu i prezidenta. Již od 19 Března prý drží před Strakovou akademií hladovku za odstoupení vlády, jakož i prezidenta. Může mít šanci na úspěch? A bylo by to správné?

„Když se podívám třiadvacet let zpátky, tak ať nám vládli zprava, zleva nebo zprostředka, tak stále mizel státní majetek, pořád dochází ke korupci a nadhodnocování státních zakázek a tytéž osoby se nám stále smějí v televizi a pořád se nic nevyšetřuje. V politiky nemám důvěru, jsem toho názoru, že tudy cesta nevede. Stále nás přesvědčují, jak to s námi myslí dobře, ale nic se nemění. Tlak nastane vždycky jen před volbami, kdy odněkud nepůjčují peníze a po volbách je ze státní kasy chtějí zpátky. Ať si každý věří, čemu chce, ale za své peníze,“

Oficiální média se hladovějícím Procházkou nezabývají. Zřejmě usuzují, že není jisté, jak dlouho vydrží. Ani sám Procházka, zdá se, nemá jasno, zda ji dotáhne skutečně do konce. To samozřejmě poněkud ztěžuje argumentační sílu takového kroku, nicméně bez šance taková akce být nemusí. Vzpomeňme na Mahátma Ghándího, nebo nověji Anna Hazareho, jehož hladovkové akce byly ze stejného soudku. Anna Hazare bojoval s pomocí hladovky proti korupci v Indii. Nedá se říci, že by jeho úspěch byl drtivý. Ostatně poslední hladovka trvala jen zhruba 13 dní. Nicméně hladovka může sloužit také jako čin burcující, nebo rozhodně umírněnější než sebeupálení, které je k politickému nátlaku někdy také využíváno.


 

Reklama

Náš nejznámější hladovkář pak byl bezesporu Miloslav Mareček. Byl signatářem Charty 77 a první hladovku držel ještě v době totality, když jej obvinili z pobuřování za to, že rozšiřoval Několik vět. Na psychiatrii mu tehdy lékaři podávali umělou výživu. Byl také prohlášen za nesvéprávného. Po dvou letech začal další protestní hladovku, zaměřenou proti postupu generální prokuratury při vyřizování jeho podnětů. Jeho rekord byl devadesát dní. Zemřel před čtyřmi lety, kdy bylo jeho prakticky mumifikované tělo nalezeno ve zchátralém domku, jehož byl vlastníkem.


Problémem se může jevit fakt, že současný konzumní člověk, který nepraktikuje půsty, moc dlouho o hladu nevydrží. Výjimkou snad může být jen Pavel Mácha, který je dle svého vyjádření schopen vydržet  80ti denní  hladovky i delší. Bohužel však o politický svět nejeví velký zájem, takže je pro podobné akce zřejmě ztracený.

Některými komentátory je však politická hladovka považována za násilí proti druhým osobám. Například Miroslav Bednář říká:

Násilí je užití hmotné síly proti druhým. Násilí je tak opakem racionální argumentace. Veřejná politická hladovka je úmyslné veřejné sebepoškozování a ohrožování vlastního života hladověním jako prostředek k dosažení politického cíle. V ústavní demokracii, tedy např. v České republice, je politická hladovka specifickým způsobem násilí, a to vydírání jako násilného vynucování požadavků na demokratickém státu.

Je hladovění špatná věc? Nebo spíše hladovění podmíněné splněním nějakých podmínek?

Je poměrně rozšířený názor, že půst, tedy hladovka je pro organismus velmi prospěšná. Někteří půstaři dokonce upozorňují, že dochází k sprirituálnímu vývoji. Pokud se jedná o schopnost odříci si potěšení, tak zcela určitě. Princip mnoha problémů spočívá v tom, že lidé nedokáží odložit své potěšení. Všechno to zadlužení, korupce, nebo přímo bezostyšné krádeže jsou pouze problémem neschopnosti odložit své uspokojení. Chceme být co nejdříve bohatí, významní, společensky či mocensky úspěšní.

Obávám se, že kvůli jednomu či dvou hladovkářům, vláda ani prezident neodstoupí. Předpokládám, že zdravotní stav kohokoliv jiného je jim lhostejný. To o co jde, je jejich ego. To, jak budou působit navenek. To, jak zhodnotí, co by byl nejlepší krok, aby jim u politického ohně nehořela tvář, zatímco zadnice by mrzla.

Můj nejdelší půst byl třicet dní. Občas mne napadne, že tento můj potenciál by bylo možné vhodným způsobem využít v politice. Mohl by být čas na nového Ghándího? Nebo Anna Hazareho? Vždyť Hazare za posledních dvacet let držel hladovku dohromady zhruba sto dní, donutil však odstoupit několik indických ministrů.

Pokud jste již nazřeli, že politické strany o vás vlastně nestojí a změna není jinými prostředky možná, je možné přistoupit k politické hladovce. Avšak i na tu je dobré se dopředu připravit. Zde je postup, jak jej sepsal guru půstařů Pavel Mácha. Návod, jak dosáhnout na čtyřicetidenní půst bez větších zdravotních potíží, je určen pro ty, kteří  překročili 21 let. Ostatně těžko lze předpokládat, že by se nějaký teenager vrhl do politické hladovky. Zde je tedy itinerář.

  • Leden: Každý pátek 24 hodin půst začít v pátek ráno bez snídaně, skončit v sobotu ráno snídaní z dušené zeleniny.
  • Únor: 1. týden 3 dni půst začít první pátek. Zbylé pátky v měsíci jednodenní půst.
  • Březen: 1. týden 7dní půst od pátku do pátku, další pátky v měsíci jednodenní půst.
  • Duben: 1. týden 15 dní půst od pátku do pátku, další pátky v měsíci jednodenní půst.
  • Květen: Pouze jednodenní půsty v pátek
  • Červen: 1. týden 21 dní půst od pátku do pátku, další pátek v měsíci jednodenní půst.
  • Červenec: Pouze jednodenní půsty v pátek
  • Srpen: Pouze jednodenní půsty v pátek
  • Září: 40 dní půst, jehož začátek stanovíte dle Měsíce a to tak, že začnete v den, kdy je Měsíc nejmenší. Největší krize pak přijde zrovna v době úplňku, tedy Měsíc vám dodá energii v době, kdy ji budete potřebovat nejvíce. Vychází – li výchozí pozice Měsíce na pozdní září, je lépe začít v předcházející fázi, tedy koncem srpna.

Srpen, září je tedy časem, kdy by mohla začít neobvyklá akce, která by mohla mít za cíl jednoznačné, avšak uskutečnitelné politické požadavky.Při pohledu na břicha politiků a jejich účtenky z pořádaných hostin se totiž zdá, že by je musel pořádně vyděsit už několikatýdenní půst, zvláště, kdyby jej praktikovala mohutná skupina “politických aktivistů”. Nemuseli by se nikam přivazovat, policie by  nemohla jejich odhodlání pacifikovat. Byla by to první úspěšná politická hladovka v našem Česku. Tím jsem si jist.

Hladovkář Vít Procházka zažehl pochodeň!