Dopil jsem kávu a odložil šálek na stůl v pracovně.
„Řízky jsou na stole,“ zaševelila svým medovým hlasem moje milovaná snoubenka.
„Už běžím miláčku…“ Zavrněl jsem a zvedl jsem se od počítače.
Prvních pár kroků na nejistých a ztuhlých nohách jsem sice trochu vrávoral, ale ke stolu jsem usedl ve velmi dobrém rozmaru.
Nedělní oběd.
Po obědě se stočil hovor na záležitosti, které v poslední době zaměstnávají šedou kůru dcery mé snoubenky.
Věc se má tak, že muži, zvláště pak ti mladí se domnívají, že při každém styku je třeba ejakulovat a to i v případě, kdy neusilují o potomka. Díky této skutečnosti si rozumné děvče musí ohlídat, aby nepřišlo k potomku jako slepý k houslím. Antikoncepce je tedy ten problém, která děvčata v určitém věku musí začít řešit, neboť muži jsou k rozsévání semene přímo puzeni a zodpovědnosti se jim nedostává.
Moje snoubenka je sice lékařka, nicméně není gynekoložka. Připadlo mi podivné, že se na téma hormonální antikoncepce vyjadřuje krajně zdrženlivě, a že tak (jak přiznává) nečiní z rozumových, ale spíše pocitových důvodů. Pocítil jsem záchvěv nevole na mém břichu.
Jářku, je to žena, pocity si může dovolit, ale co my muži? Co v takových chvílích, kdy je mírně důvěřivý teenager ochoten naslouchat názorům kmetů? Saháme po vědeckých studiích. Pocity jsou věc dobrá, co by ne, ale není nad dobře složený tým vědců, který provádí rozsáhlý vědecký výzkum. Na to slyším, to je můj song.
Nejvíce mne zaujala tato studie. Přímo jsem mlaskal blahem, když jsem to četl. Cítil jsem hrdost na ty naše vědce. Trochu mne iritoval název serveru, na kterém jsem článek objevil a říkal jsem si, jestli nejde o nějakou mystifikaci, ale nakonec jsem si řekl vem to ďas. Nejde o to jestli je to pravda nebo vtip. Jde o to, že je to dobrá munice.
V následující diskusi jsem pohovořil o tom, jak je nutné pohlédnout na problém vždy ze dvou stran a ujasnit si, jaký hodnotící mechanismus použít. Obratně jsem zdolal několik chabých námitek své snoubenky, která se snažila pochybnými argumenty odvést pozornost od toho, co je zřejmé.
Hormonální antikoncepci je možné posuzovat z různých rovin. Můžeme studovat co nám říká naše srdce (co to je? Sval?), co říkají lidé (ženy? Pche!) v diskusních příspěvcích a nebo se můžeme obrátit na pilíř nejpevnější, naši vědu. Bil jsem se jako lev za svůj pravdivý názor, ale nevydal jsem všechny triumfy. Článek z Osla jsem si pečlivě schovával v zásobě. Věděl jsem, že jeho chvíle přijde. A přišla. Když kontrovala snoubenka finančním prospěchem gynekologů z hormonální antikoncepce, kontroval jsem nezávislými studiemi. Když požadovala, abych ji nějakou takovou „nezávislou“ ukázal, tasil jsem svůj ukrytý meč a bodl. Rána byla rychlá a přesná. S klidem jsem natočil notebook jejím zvídavým zrakům a odešel jsem. Myslel jsem, že bude vhodné nestupňovat její ponížení tím, že bych byl přítomen tomu, jak si dotyčný článek čte.
Teď sedím v pracovně, nervozně hryži nehet na palci a čekám, kdy se zjeví a uzná svou porážku. Mé vítězství je jasné, přiznání porážky už jenom pomyslná třešnička na dortu… Stále nejde. Rychle si pročítám znovu článek. Že by tu mohly vzniknout nějaké pochybnosti? Ne! Je to jasné, je to zdrcující. Beru do ruky hrníček a vyrážím do kuchyně. Přistupuji k lince a pohledem se snažím zachytit výraz mého soupeře.
„Nech to tam miláčku, já to pak umeju.“ Ozve se z tábora nepřítele.
Dá se s tímhle bojovat? Se ženama to prostě neumím, vždy mne přemůžou a udolají a já jim sloužím a se klaním. Ohavné. Někdo by už měl napsat knížku o tom, jak se ubránit ženské manipulaci. No nic. Jsem chlap a umím se tomu postavit
„Kdepak lásko, to je maličkost“ A pouštím pramen vody do svého špinavého šálku. Měl bych se už zase oženit!
P.S. Toto je aktualizovaná verze článku. Původní verze prý byla velmi špatná, takže byla nahrazena. Tak to chodí. Kdo se chce na vlastní nebezpečí pokochat originálem, nalezne jej zde.