I v historii tohoto státu už figurovali podobní "probouzeči" svědomí. Avšak zabití v zájmu něčeho, lhostejno koho či čeho, není příliš elegantní řešení.
Sebevražda bývá tou nejhlasitější stížností na život. Jsou lidé, kteří žijí v ukrutných podmínkách, a přesto usilují každý den o přežití. Na druhou stranu jsou lidé, kteří z tohoto světa odcházejí dobrovolně, nicméně někteří si neodpustí hlasité prásknutí dveřmi.
Zdánlivě nejjednodušším řešením problémů, je od nich utéci. Utéci se dá vědomě či nevědomě. Můžeme prostě potichu zmizet, ať se s "naším" problémem trápí někdo jiný. Nebo můžeme zmizet tak, že z toho ještě vyjdeme jako mučedníci.
Kupříkladu herec Brodský mohl apelovat na společnost tím, že by se na základě šířící se nesnášenlivosti a neporozumění zastřelil z brokovnice. Zabil by tak dvě mouchy jednou ranou. Ukončil by svou exkurzi v této inkarnaci a navíc by mohl postrčit ty, kteří jsou schopni korigovat své chování. Takové to: "a co vy, milujete své bližní?"
Neudělal to. Usoudil, že jeho čas nastal a odešel (neznaje buddhistického odchodu v meditaci) způsobem, který mu připadal nejjednodušší.
Myslím, že každý má právo se svým životem nakládat dle svého uvážení a 73 – letý farář z východoněmeckého Erfurtu není výjimkou. Připadá mi však nevkusné, aby vinu za svou smrt (kterou si zvolil sám) delegoval na ty, kteří nebojují proti narůstání členské základny příznivců islámu.
Ano, islám je určitě hrozba pro křesťanství, pokud přistoupíme na vidění náboženství jako boj fotbalových klubů o ligové prvenství. Každé náboženství má nahradit situaci, kdy člověk není ještě dostatečně zralý na to, aby byl schopen svoje rozhodnutí sladit s prospěchem celku. Je to takové chodítko pro ty, jejichž krůčky jsou ještě vratké a nejisté. Je v podstatě jedno, jaké chodítko zvolíme, pokud nám pomůže v tom, naučit se chodit. Samozřejmě že náboženství, které implicitně nezakazuje zabíjet jiné lidské bytosti, je chodítko pohodlnější. Jeho prodej stoupá, protože zabít toho, kdo ohrožuje mne, nebo to, v co věřím či co chci sníst, je nejsnazší řešení většiny problémů.
Ale i křesťanství prošlo vývojem. I ono bylo svého času velmi pohodlné chodítko (pro ty co jej využívali), drtící vše, co mu stálo v cestě. Vývojem však došlo do stavu, ve kterém je nyní, takže už kromě nepřímého podílu na šíření AIDS (papežovy apelace na to, aby nebyl používán prezervativ) nijak neohrožuje lidský druh.
I islám projde tímto vývojem. Je to totiž vývoj zákonitý. Tak jako i vývoj kojence v dítě, chlapce, muže, starce a nebožtíka. Je to zákonitý proces. Jenom je posunut o pár let oproti křesťanství, které vzniklo dříve.
Islám se bude šířit dál, ale živé pochodně jej nezastaví. Možná bude mít svůj vrch tak, jako ho měli rozličné civilizace, které tu už dávno nejsou. Ale rozhodně ne definitivně. Nic na tomto světě totiž není definitivní. Čas se nikdy nezastaví a jevy a události tak, jako řeka, potečou stále dál a dál.
Lidská nespokojenost, ať už si myslíme o jejich důvodech cokoliv, pramení z jediného kořene. Je to strach.
Jak se zbavit strachu? Strachu ze světa a událostí v něm, se můžeme zbavit jedině prací na duchovním aspektu naší osobnosti. K tomu, abychom byli přínosem pro společnost, není třeba být věřícím. Netřeba navštěvovat honosné kostely a mešity. Netřeba sedět v meditační poloze na úpatí horského masívu. Stačí si uvědomovat, co děláme a jaké to má důsledky na svět okolo nás.